Limit 50 000, nebo 300 000 Kč? V zákoně žádný není

Když si o EET 2.0 přečtete tři články, ve dvou narazíte na číslo. Někde je to 300 000 Kč ročně v hotovosti, jinde 50 000 Kč. Obě čísla se tváří jako hranice: kdo je pod ní, neeviduje. Přečetli jsme kvůli tomu celý text zákona, jak ho schválila Sněmovna a jak vyšel ve Sbírce zákonů jako č. 180/2026 Sb., a ani jedno z těch čísel v něm není. Není tam žádná částka, pod kterou by se neevidovalo.

Co v zákoně skutečně stojí

Jediné ustanovení, které se podobá výjimce pro malé objemy, je § 7 odst. 1. Ten vymezuje rozhodný příjem, tedy příjem, jehož tržby se evidují, a z něj vyjímá mimo jiné příjem, který je

z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý.

Žádné číslo. Důvodová zpráva k návrhu říká, že pojem zůstal záměrně nedefinovaný, aby se posuzoval podle okolností konkrétního podnikatele, ne podle tabulky. Stejná formulace stála i ve zrušeném zákoně z roku 2016 a už tehdy k ní Finanční správa přistupovala výkladem, ne částkou.

Odkud se čísla vzala

Obě čísla kolují v části zpravodajství a diskusí: padesát tisíc jako ilustrace toho, co by mohlo být „ojedinělé“, tři sta tisíc nejspíš převzaté z jiných daňových limitů. Oficiální zdroj ani pro jedno z nich jsme nenašli. Ani jedno není v textu, o kterém se hlasovalo, a ani jedno by neobstálo při kontrole: úředník bude číst § 7, ne novinový článek. Bereme to tak vážně, že jsme částku vyndali i z vlastního rozcestníku – číslo, které se v pramenech rozchází, nesmí rozhodovat o tom, jestli si někdo myslí, že je z obliga.

Pro pořádek: jedna částka kolem EET 2.0 existuje, a to milion korun. Nejde ale o hranici pro evidenci, nýbrž o strop příjmů pro takzvané EET OFF, tedy přirážku k paušální dani, která povinnosti evidovat zprošťuje. To je jiná věc a má vlastní článek.

Co znamená „ojedinělý“ v praxi

Slovo se vztahuje k tomu, jak vypadají vaše obvyklé tržby, ne k tomu, kolik jich za rok je. Pár příkladů, jak se to dá číst – s dovětkem, že rozhodovat bude správce daně a že u sporných případů se vyplatí zeptat účetní.

• Kadeřnice, které klientky platí hotově nebo kartou každý den. Kontaktní platba je její obvyklá tržba, ať má obrat dvě stě tisíc nebo dva miliony. Ojedinělé není nic.
• Konzultant, který fakturuje a platby dostává převodem, a jednou za rok mu klient zaplatí za schůzku hotově. Taková platba se dá hájit jako ojedinělá vzhledem k jeho obvyklým tržbám.
• Elektrikář, který velké zakázky fakturuje, ale drobné opravy – řekněme každou třetí – dostává zaplacené na místě. Tady „ojedinělé“ neobstojí: hotovost je pravidelná součást jeho tržeb, i když menšinová.
• Firma, která prodá vyřazené auto za hotové. Jediná taková platba za rok proti běžnému fakturačnímu provozu je učebnicový příklad ojedinělého příjmu.

Všimněte si, že ve všech čtyřech případech je jedno, kolik ta hotovost dělá. Konzultant může za jedinou schůzku vzít dvacet tisíc a bude to ojedinělé; elektrikář může brát po pěti stovkách a ojedinělé to nebude.

Co z toho plyne

Kdo bere peníze na místě pravidelně, byť v malém, s výjimkou počítat nemůže; to je většina řemesel, služeb a prodeje. Kdo hotovost přijme opravdu výjimečně, má v § 7 oporu, ale nese důkazní břemeno, že to výjimečné skutečně bylo. A kdo si není jistý, ať si spočítá, co ho evidence stojí: u Eetuj je to koruna za tržbu, takže za deset hotovostních plateb ročně zaplatí deset korun. Kvůli takové částce se o výklad § 7 nevyplatí přít nikomu.

Sněmovna znění zákona 9. září 2026 potvrdila, prezident ho 17. září 2026 podepsal a 7. října 2026 vyšel ve Sbírce zákonů jako č. 180/2026 Sb. § 7 se senátní pozměňovací návrhy netýkaly, takže platí tak, jak ho popisujeme výše.